Tři roční období během tří dnů v Krkonoších
Konec října, prodloužený víkend a my jsme se s přítelem a dcerkou ubytovali na krásném místě v Obřím dole.
Žádné velké plány jsme neměli. Naše výlety měly být spíš symbolické – krátké, přizpůsobené možnostem tříleté princezny. Upřímně, s ní se totiž nedá naplánovat vůbec nic…
Chtěla jsem tu hlavně otestovat pár novinek – trekové hole YATE Wagtail, zateplovací deku Chalet Poncho, malý batoh YATE Nox a nesmeky YATE Ice Cleats.
Podzim
První den v Krkonoších jsme začali klasicky, výstupem Obřím dolem směrem na Sněžku. Počasí bylo dost divoké. Nad Německem řádila bouře, která ovlivňovala i počasí u nás. Pršelo, foukalo a každou chvíli to vypadalo, že déšť přejde ve sníh.
Pozdní podzim na horách mám moc ráda. Břízy a javory v barvě zlata, červené jeřabiny kontrastovaly s temně zelenými smrčinami a nad tím vším se válela mlha, která tu a tam odkryla lehce pocukrované vršky.
Na cestě jsme potkali jen pár dalších odvážlivců. Naše tempo bylo jednoznačně nejpomalejší ze všech, protože malá musela prozkoumat každý kámen, každou kaluž a každý barevný list. Nevadilo mi to. Aspoň jsem měla čas si zafotit a užívat si podzimní atmosféru. Je mi jasné, že časy, kdy jsme s přítelem zfoukli za den třicet kilometrů po hřebenech, jsou na pár let pryč.
Jak jsme stoupali výš, počasí se měnilo doslova po minutách. Chvilku svítilo slunce, pak se během okamžiku zatáhlo a přišla hustá mlha. Lidé, kteří šli proti nám, nás varovali, že nahoře zuří vichřice a s malým dítětem by to mohlo být bezpečné.
Proto jsme se rozhodli dojít jen ke Slezské boudě pod Sněžkou. Když jsme dorazili na pláně, vítr tam doslova běsnil. Drželi jsme se zábradlí, boty v nesmekách pevně zaseklé do zmrzlé cesty a krok za krokem jsme se probíjeli proti poryvům vichřice.
Vítr byl tak silný, že dveře chaty šly sotva otevřít. Lidé se tam plazili po čtyřech, aby je to nesfouklo. Já se držela zábradlí jako klíště, přimačknutá k němu větrem, a doufala, že se vůbec dostaneme dovnitř. Konečně jsme to zvládli, ovanul nás teplý vzduch a vůně jídla. Horký čaj z termosky, výhled na zasněžený vrchol Sněžky a pozorování drobných mravenečků, co se k němu snaží dostat. To nám bohatě stačilo.
Cesta dolů už byla rychlejší. Přítel nesl malou v náručí, a ta, úplně spokojená, usnula uprostřed vichřice. Patnáctikilový uzlíček jsme si odnesli zpět do vyhřáté roubenky v Obřím dole.
Zima
Přes noc napadlo spoustu sněhu. Ráno jsme se probudili do bílé pohádky.
Plán byl jednoduchý. Dojít do Modrého dolu, postavit tu sněhuláka a zase zpátky.
Malá byla ze sněhu úplně nadšená. Cestu do Modrého dolu jsme šli skoro dvě hodiny, protože se neustále válela ve sněhu, klouzala po zadku z kopce a ráchala se v ledovém potoce.
Když jsme dorazili na místo, připadali jsme si jako v ledovém království. Hustě sněžilo, všude ticho, které jen občas prořízl smích a výskání našeho drobečka. Hodinu jsme si tam hráli, chytali vločky do pusy a stavěli sněhuláka.
Cesta zpět byla trochu uklouzaná, takže přišly na řadu nesmeky YATE Ice Cleats. Snadno se nasazují i sundávají, což jsem ocenila, protože na kamenitých úsecích jsem je často musela sundat.
Vyzkoušela jsem si i hole YATE Wagtail, lehoučké, pevné, snadno nastavitelné. Jsou určené hlavně pro skialpy a freeride, ale obstály i při běžné chůzi ve sněhu. Líbí se mi jejich dlouhá pěnová rukojeť, příjemné poutko a to, že nijak nebrkají.
Na focení se mi osvědčily i rukavice TREKMATES Rigg Mitt se sklopnou částí přes prsty. Každou chvíli jsem brala do ruky foťák a mohla jsem snadno fotit, aniž bych musela rukavice sundávat.
Večer v chatě jsem ještě vyzkoušela zateplovací deku Chalet Poncho. Dá se přetáhnout přes hlavu jako pončo a příjemně hřeje. K večerní pohádce to byla paráda. Přiznám se, že jsem v ní skoro usnula.
Jaro
Ráno bylo všechno jinak. Teplota stoupla nad nulu, sníh se změnil v břečku a z hor se valily proudy vody. Louky se proměnily v bahnitá jezírka a déšť bubnoval do okenních parapetů.
Na výlet jsme už nešli, jen jsme pozorovali, jak se krajina mění, sníh mizí, voda hučí v potocích a Krkonoše vypadají, jako by místo listopadu přišel březen. Naší malé to samozřejmě nevadilo. Při cestě Obřím dolem zpět do Pece pod Sněžkou, kde jsme měli zaparkované auto, dál skotačila v kalužích a blátě, dokud nebyla úplně promočená.
A tak jsme se smířili s tím, že další výlety už necháme na jindy.
Za tři dny jsme v Krkonoších zažili podzim, zimu i jaro, tři roční období během jediného víkendu.
Medailonek autorky
