Argentina patří mezi největší země světa a rozkládá se od subpolárního pásma Ohňové země až po subtropy u vodopádů Iguazú a v provinciích Salta a Jujuy. Do nížin Salty proniká vlhkost Amazonie z Bolívie, zatímco vysoké polohy severu tvoří extrémní vysokohorská Puna - pouštní krajina kontrastů výšky, sucha a silného UV záření.
V roce 2025 jsme sem zamířili na nejvýše položené archeologické naleziště světa na sopce Llullaillaco (6739 m), šestém nejvyšším vrcholu Jižní Ameriky. O rok později se do provincie Salta vracíme, protože nám nabídla další zajímavé cíle.
Salta a okolí
Hlavní město provincie Salta je velmi příjemné místo k životu. Mírné klima v 1600 m n. m., pravidelná vláha z jihu a ochrana okolních hor vytvářejí stabilní a přívětivé prostředí. Město je zároveň důležitým uzlem pro dopravu pracovníků do rudných dolů v Puně.
Kolem hlavního náměstí 9. července najdeme několik ukázek španělského baroka, z nichž kostel sv. Františka v červené, zlaté a bílé patří k nejvýraznějším. Centrum je živé a my si zde plánujeme ubytování na začátku i konci cesty. Hovězí steaky nás provází celým severem Argentiny.
San Antonio de los Cobres a Puna
Městečko San Antonio de los Cobres je hornická díra a zároveň důležitý uzel pro všechny turisty i horaly, kteří do oblasti míří. Vysoká míra jedovatého arsenu v ovzduší při krátkodobých pobytech neškodí. Ať už se jedete projet Vlakem do mraků nebo chcete navštívit slavné solné pláně salary, případně chcete zdolat něketrý z vrcholů Puny, pobytu ve Svatém Antonínovi z mědi se nevyhnete.
Z 1600 m v okolí Salty stoupáme do 3800 m. Krajina se mění z vlhké a zelené na suchou poušť. Stromy mizí v údolí řeky Toro, kde sledujeme i historickou železnici a viadukty v horách. V oblasti se objevují obří kaktusy cardones i památky UNESCO - zříceniny indiánského města Tastil. Rozsáhlé návrší tvoří zídky bývalých obydlí, polí i pohřebišť, zasazené do dramatické horské krajiny.
Sopky, zvířata a aklimatizace
U viaduktu Porvorilla se tyčí sopka Tuzgle (5486 m). V okolí potkáváme nandu pampové, lamy vikuně i klokanům podobné hlodavce viskače jižní. Cesta k sopce vede nezpevněnou silnicí až do výšky přes 5100 m, kde začíná aklimatizační výstup. Výhledy na Quehuar a Nevado Cachí ukazují další cíle.
Večer trávíme ve výšce 3800 m. Následuje přesun do Santa Rosa de los Pastos Grandes a přes sedlo 4600 m k solným pláním Salar de los Pastos Grandes, kde kontrast bílé plochy, hor a hejna plameňáků vytváří silný dojem.
Quehuar (6130 m)
Dolina Pastos Grandes je překvapivě zelená, s potokem a mokřady. Stoupáme do výšek kolem 4500–4800 m, kde budujeme tábor. Vítr v noci výrazně zesiluje.
Na Quehuar vyrážíme za tmy. Výstup vede suchým korytem a širokou dolinou. Slunce nás zastihne až kolem 5000 m. Vítr je extrémně silný a studený, postupně se dostáváme na hřeben, ale ve výšce kolem 5550 m otáčíme. Podmínky jsou tvrdé, kombinace větru a mrazu neumožňuje pokračovat. Sestupujeme zpět do San Antonia.
Abra de Acay a Nevado Cachí
K druhému cíli expedice, pod Nevado Cachí, nás čeká atraktivní celodenní přejezd horského sedla Abra de Acay vysokého 4950 m. V dolině, která je o poznání zelenější, než náhorní plošina kolem San Antonia, nás vítají hejna zelených papoušků. Navštěvujeme La Pomu s Ďáblovým mostem a indiánskými sýpkami.
Pod masívem Cachí se přesouváme do města Cachí, kde trávíme večer u steaku a vína tannat.
Na Nevado Cachí stoupáme terénem mezi kaktusy a pastvinami až do prvního tábora ve výšce kolem 4300 m. Druhý den pokračujeme do 5160 m, odkud vyrážíme na vrchol Melendez (6020 m). Výstup je technicky nenáročný, ale náročný větrnými podmínkami. Na vrcholu trávíme krátký čas a sestup patří k nejtěžším částem celé akce – dlouhý, z 6020 m zpět do údolí.
Večer končíme opět v Cachí, u jídla a piva po náročném dni.
Medailonek autora
.jpg)
