Cíl výpravy: skalní věž Point John
Po himalájské výpravě na indický Kalanag se začala rýsovat další, v pořadí už čtvrtá výprava na Mount Kenyu. Poté, co jsme třikrát vystoupali na trekový vrchol Lenana, obešli dokola celý masív hory a horolezecky vystoupili na Nelion (5 188 m), jsem si říkal, že další výprava už bude v létě a zkusíme normálku na nejvyšší vrchol Batian (5 199 m). Nakonec ale výprava připadla opět na zimní období a jako hlavní cíl jsem zvolil výstup na skalní špici Point John – čtvrtý nejvyšší vrchol Keni.
Při pohledu od západu se Point John tyčí vpravo od hlavního masívu Mount Keni a vytváří nepřehlédnutelnou ikonu celého panoramatu. Na staré britské mapě z přelomu osmdesátých a devadesátých let jsem si pamatoval zmínku o normální cestě v obtížnosti III. Jenže ta je uváděna ve východoafrické stupnici, kterou zavedli Britové pro své kolonie, a která neodpovídá stupnici UIAA. Ve skutečnosti jde asi o obtížnost kolem IV+. Přesto se zdálo neuvěřitelné, že na tak exponovanou špici vede relativně lehká cesta. Brzy vznikla parta, která přijala cíl vylézt Point John za svůj, případně zamířit na klasickou čtrnáctidélkovou cestu na Nelion.
Dvě lezecké sezóny na rovníku
Mount Kenya leží téměř přesně na rovníku a díky orientaci svých stěn má dvě různé lezecké sezóny. Když je slunce nad obratníkem Raka, tedy v době našeho léta, jsou suché severní stěny Batianu. V evropské zimě je slunce nad obratníkem Kozoroha a slunce svítí na jižní stěny. Tehdy se leze na Nelion nebo právě na Point John.
Silnice z Nairobi do vesnice Naro Moru je dnes překvapivě rychlá. Po nočním přeletu tak už kolem deváté ráno čekáme v hotelu na domluveného guida a nosiče. Samotné placení vstupu do parku je ale nekonečný proces. Systém mobilních plateb, bankovních převodů, hotovosti a různých kurzů je chaotický a zabere spoustu času. Vše zavedla státní organizace Kenya Wildlife Service ve snaze omezit korupci, která byla při hotovostních platbách na bránách národních parků obrovská.
Přístup horami a pralesem
Do parku u brány Naro Moru vstupujeme až ve dvě hodiny odpoledne. První etapa je krátká, asi tříhodinové stoupání asfaltové silničky v pralese, kde potkáváme guarézy pláštíkové, vodušky i paviány. Cesta stoupá serpentinami až na Meteostanici ve výšce 3050 metrů. Ubytujeme se v chatách a po dlouhé cestě usínáme velmi brzy. Odpolední déšť se spustí přesně ve chvíli, kdy zavřeme dveře chatky.
Druhý den pokračujeme dlouhou a únavnou cestou směrem k základnímu táboru. V horském deštném pralese se objevují lobelie, bambus i vřesovcové stromy rodu Erica. Kdo je v afrických horách poprvé, žasne nad pestrostí vysokohorské květeny a připadá si jako v botanické zahradě. Nad pralesem vstupujeme do podmáčeného úseku zvaného Vertical bog – Kolmý mokřad. Nakonec dorazíme do MacKinders campu (4200 m).
Levnější místo pro stanování je ještě o kus dál, takzvaný American camp. Po šesti a půl hodinách výstupu stavíme základní tábor, odkud budeme vyrážet na vrcholové výstupy.
Aklimatizace na Lenaně
První noc v American campu nás překvapí silná námraza na stanech i spacácích. Ráno ale slunce všechno rychle vysuší. Aklimatizační plán je jasný - vystoupit na trekový vrchol Lenana (4 985 m).
Při výstupu obcházíme špici Point John i vrchol Nelion a snažíme se odhadnout, kudy povede výstup. Hlavně pásmo hladkých ploten uprostřed stěny působí dost odrazujícím dojmem. Počasí je ale mizerné a skoro celou cestu dolů sněží nebo prší. V táboře pak plánujeme další den. Jedno družstvo půjde na Nelion a tři na Point John.
Výstup na Point John
Ráno vyrážíme za svitu měsíce. S lezeckým materiálem jsou batohy nečekaně těžké. Na cestách nejsou pevná jištění, jen štandy ze smyček a maillonek. Za hodinu jsme pod stěnou a s prvním světlem dne přicházíme k nástupu.
V 7:10 začínáme první délku normálky na Point John. Slunce se objevuje ve třetí délce a lezení je krásné, pevná skála nabízí dostatek míst pro jištění. Plotny, které včera vypadaly hrozivě, mají jen asi třicet metrů a s dobrou linií stupů se dají lézt kolem čtvrtého stupně.
Po několika délkách se dostáváme pod závěrečný výšvih. Cesta není na první pohled jasná, ale nakonec dvě družstva vystupují na vrchol.
Je 11:10 a máme skvělý čas. Vrchol Point John zdobí plaketa oznamující, že stojíme na čtvrtém nejvyšším bodě Keni. Pohledy do stěn Nelionu a Batianu jsou fantastické. Pod sedlem mezi vrcholy leží Diamantový ledovec a dole pod ním zbytky Darwinova ledovce.
Sestup ze stěny
Při focení si ani nevšimneme, jak se přes hřeben převalil mrak, který během deseti minut zahalil vše kolem nás. Rychle slaňujeme dolů. Během sestupu začíná sněžit drobnými krupkami, které se na vyhřáté skále mění ve vodu. Poslední délky tak slaňujeme mezi potůčky stékající vody a lana jsou úplně promočená.
Nakonec se nás všech sedm schází pod stěnou bez komplikací. Dělíme se o mandle v čokoládě, balíme vercajk a vracíme se do základního tábora. Víme, že večer se zase vyjasní a na slunci před zítřejším sestupem do civilizace ještě něco usušíme.
Možná to na mapě vypadá jen jako malá skalní věž vedle hlavních štítů Mount Keni. Ve skutečnosti ale Point John nabízí všechno, kvůli čemu se do hor jezdí - krásné lezení v pevné skále, fantastické výhledy a trochu toho nevyzpytatelného horského počasí.
Point John – Normální cesta
III (cca IV+ UIAA), povinná 5 UIAA na prvním konci lana
7 délek plus krátký dolez na vrchol, délky cca 30–40 m
Stanoviště většinou na smyčkách, místy na skobách
Na slanění vhodné 2×50 m nebo jedno 70 m lano
Medailonek autora
.jpg)