Listopadovou týdenní dovču jsme plánovali na poslední chvíli. Nebyli jsme si jistí, jestli vyrazíme někam autem nebo to vezmeme spíš letecky. Nakonec jsme kupovali letenky den před začátkem dovolené, na slunnou Sicílii, která nás v loňském roce (2024) mile překvapila.
Vyrazili jsme tentokrát do Katánie, historického města plného památek, úzkých uliček, barokních kostelů, s krásným výhledem na sopku Etnu, která je vzdálená jen pár desítek kilometrů. Letěli jsme low-cost z polských Katovic, zpáteční letenka asi z a tisícovku nás opravdu potěšila. Měli jsme jen palubní zavazadla, takže jsem pro sebe zvolila malý batůžek YATE Drifter z odolného PVC, který se snadno omývá, což se mi ve špinavé Katánii velmi osvědčilo.
Listopad je navíc ideální pro všechny, kdo si chtějí užít cestování bez davů turistů a bez šílených veder. Samozřejmě jsou zde mimo sezónu příjemné i ceny ubytování, takže jsme zvolili pěkný apartmán přímo v centru města, jen pár kroků od katedrály svaté Agáty.
Po příletu nás čekalo sluníčko a teplota něco málo přes dvacet stupňů, pro mě naprostý ideál. Do check-inu v ubytování zbývalo spousta času, tak jsme se vydali pěšky z letiště do centra. Chvíli jsme šli po pláži kolem moře, a pak jsme se zanořili do ulic Katánie. Po předchozí zkušenosti z Palerma jsme byli připravení skoro na všechno. Ano, Katánie je špinavá, ale pořád je to o level výš než Palermo.
Naší tříleté dcerce jsem neustále říkala, ať na nic nesahá, což bylo asi stejně účinné jako mluvit to větru. V každé druhé vteřině jsem ji přistihla, jak se dotýká pangejtů, zvedá vajgl a pak si vesele strká prstíčky do pusy. Byl to velký test rodičovské trpělivosti.
Ubytování v centru jsme čekali hlučné, přece jen jsme byli skoro u katedrály. O to větší bylo naše překvapení, když jsme zjistili, že v noci je tam opravdu klid. Špunty do uší jsem nakonec vůbec nevyužila a malá spala tak tvrdě, že by ji nevzbudil ani ohňostroj hned za hlavou.
Katánie
Katánie je rušná, ale oproti Palermu působí skoro venkovsky. Těšili jsme se sem hlavně na antické římské památky - lázně, divadlo a zbytky amfiteátru. A mezi tím všude baroko. Město je přímo prošpikované pompézními kostely, paláci a fontánami. A protože jsme pokaždé hráli oblíbenou hru „země je láva“, tady to dostávalo nový rozměr, protože skoro celá Katánie je postavená z černého sopečného kamene.
Hodně času jsme strávili na hlavním náměstí. My jsme si užívali zmrzlinu, granitu (ledová tříšť z ovoce nebo třeba pistácií) a silnou sicilskou kávu. Malá mezitím honila holuby a vypadala, že v tom našla smysl svého života. A samozřejmě jsme ochutnali i cannoli, tedy sladké trubičky plněné ricottou nebo pistáciovým krémem. Ty zde najdete na každém rohu. Ze sladkostí mě zaujaly i malé bílé dortíky s třešní na vršku, kterým se říká „Minne di Sant’Agata“, doslova prsa svaté Agáty. Ta byla raně křesťanská světice a podle legendy jí při mučení uřízli prsy, takže dortíky svým tvarem připomínají právě tento symbol jejího mučednictví. Agáta je tu vůbec hodně oblíbená. Hlavní chrám je jí zasvěcený a ve městě je spousta jejích soch a obrazů. Naše malá byla v kostelech ve svém živlu. Líbily se jí všechny ty zlaté ozdoby, trvala na tom, že musí v každém kostele zapálit svíčku, a pak si šla najít své dva oblíbence - "Ježíšnakříž" a Pannu Marii.
Bavil nás i rybí trh, skrz který jsme každé ráno procházeli. Samozřejmě zde měli mořské potvory všeho druhu, některé dokonce ještě živé. Prodejci byli k naší malé neuvěřitelně milí, hladili ji po vlasech, povídali si s ní italsky (a ona vypadala, že jim rozumí) a dokonce jí dávali dárky. Jednou si odtamtud odnesla kelímek se třemi živými šneky, že prý budou k obědu. Jindy jsme fascinovaně sledovali porcování obřího mečouna, který nejspíš ještě ten večer skončil na talíři v nedaleké rybí restauraci.
Hned druhý den po příletu jsme navštívili i moře a pokusili jsme se o koupání. Vyrazili jsme na místo, které bych ráda označila za pláž, ale ve skutečnosti to byly obrovské lávové balvany. Přelezli jsme je, do vody se nakonec dostali, a moře bylo překvapivě teplé a velice čisté. Nakonec jsme si zaplavali jen my dva. Dítě nás sledovalo ze břehu a skákalo po kamenech.
Velkou výhodou Sicílie je hromadná doprava. Vlakem nebo autobusem se tu dostanete téměř kamkoliv a jezdí fakt často. Takže jsme vyrazili na výlet do Sirakus a do Taorminy.
Sirakusy
Byla jsem tu už jednou, před asi pětadvaceti lety se svými rodiči a všechno se mi vybavilo v momentě, kdy jsme sem dorazili. Prošli jsme antické vykopávky, ale nejvíc mě znovu okouzlilo Dionysiovo ucho. Obrovská jeskyně, vysoká několik desítek metrů, stáčející se dovnitř do skály jako lidské ucho. Akustika je tam naprosto úžasná.
Celý areál vykopávek tvoří skály prošpikované jeskyněmi a mezi skalami malé zelené údolí plné květin a ovocných stromů. Já se zasekla u rostlin a jejich určování, což je moje oblíbená kratochvíle. Našla jsem například obrovské listy akantu, které člověk zná hlavně z antického zdobení sloupů.
Zaujala nás i moderní architektura, hlavně monumentální kostel Santuario della Madonna delle Lacrime. Celý betonový, kuželový, trochu připomínající Ještěd. Uvnitř je nádherná hra světel a stínů, která prostoru dodává zvláštní klid. Samozřejmě i tady jsme s malou zapalovali svíčku. To byla její druhá nejoblíbenější cestovní zábava, hned po prohánění holubů.
Taormina
Do Taorminy jsme se dostali pohodlně vlakem z Katánie, jezdí to sem opravdu často. Město je postavené vysoko na skále nad mořem a působí malebně, skoro až pohádkově. Na sicilské poměry je navíc udržované a čisté, takový sicilský Český Krumlov.
Hlavním lákadlem je slavný antický amfiteátr. Nejen že je nádherný, ale nabízí i úžasné výhledy na město, Etnu i azurově čisté moře hluboko pod vámi. A když jsme zrovna neobdivovali památky, tak jsme se věnovali i tradiční dětské zábavě jako je krmení a prohánění holubů a sjíždění skály po zadku.
Sopka Etna
Na Etnu jsem šplhala už s rodiči, jako puberťačka, a přišlo mi to tenkrát pekelně náročné. S náročností se od té doby bohužel nic nezměnilo.
V Katánii na vás na každém rohu vykukují agentury, které prodávají organizované výlety na Etnu. Podle mě to ale vůbec není potřeba. Stačí sednout na obyčejný autobus a za pár euro se dostanete až pod sopku. Odtud můžete pokračovat dalším busem nebo lanovkou, anebo prostě po svých. Cesta vzhůru vede po sypkém sopečném štěrku, takže uděláte dva kroky nahoru a o jeden sjedete zpátky.
Až úplně nahoru se samostatně jít nesmí. Od určité výšky je nutné přidat se k výpravě, kde vám zapůjčí hůlky, helmy i péřovou bundu. My takové ambice neměli. Vyšlápli jsme si do 2600 metrů, přítel ještě se spícím dítětem na zádech. Výše už ležel sníh, ale byli jsme naštěstí dobře oblečení. Jakmile jsme se přehoupli přes hřeben, přivítal nás ledový fičák. V tu chvíli bylo rozhodnuto: otočka a zpátky do tepla a civilizace.
Počasí ale vyšlo slunečné, takže jsme se mohli neustále kochat pohledem na mírně dýmající kráter. Cestou na Etnu mě bavilo, jak se krajina mění. V údolí na sopečném popelu bohatém na minerály roste všechno jako z vody. Viděli jsme kaštanové háje, vinice, ovocné stromy i malé rodinné sady. Naopak výše už neroste v podstatě nic, jen tu a tam nějaká velmi odolná rostlinka.
Palermo
Palermo na mě působilo jako velké smetiště v barokních kulisách. Krásné paláce, kostely a fontány jsou tu na každém kroku, jenže většina z nich se doslova rozpadá před očima.
Je tu rušno, hlučno, smradlavo a všude uzoučké uličky, do nichž se člověk bojí nakouknout, co tam zrovna bude čekat. A do toho všeho absurdní kontrast: luxusní obchody, třeba elegatní svatební salon plný nádherných krajkových šatů… a vedle toho hromada odpadků nebo partička pochybných existencí.
Také jsem úplně nepochopila zvláštní typickou ozdobu. Všude vidíte jakési porcelánové hlavy a barevné porcelánové šišky, které se tu prodávají úplně všude.
Člověk tu neustále naráží na směs krásy a úpadku. Je cítit chudoba i vysoká nezaměstnanost, a zároveň si snadno představíte, jak bohaté a oslnivé Palermo muselo být před několika staletími.
Cefalú
V tomto naprostou kouzelném městečku jsme byli sice už loni, při naší říjnové koupací dovolené spojené s návštěvou Palerma, ale říkala jsem si, že ho sem musím také zařadit. Nebudu kecat, Cefalú jsem si vybrala s pomocí chatGPT… potřebovala jsem najít maličké, hezké městečko v dobré dojezdové vzdálenosti od Palerma, ideálně s hezkým historickým centrem, krásným mořem ke koupání a ideálně i okolní krásnou přírodou na výlety. A chatGPT poradil překvapivě dobře. Cefalú bylo opravdu okouzlující, plné malých krámků se zmrzlinou a azurově modrým mořem. Na hlavní pláži jsme se koupali s vědomím, že právě tady se odehrávala jedna z úvodních scén seriálu Bílý lotos, kde našli mrtvolu (pardon za spoiler, ale je to hned na začátku). Z Palerma se sem pohodlně dojede vlakem během chvíle. Nad městem se tyčí mohutná skála La Rocca, na kterou se dá vyšplhat a odkud je úchvatný výhled na městečko i moře. V říjnu zde navíc kvetla magická mandragora, takže jsem musela odolávat nutkání ji utrhnout a připravit si nějaký chutný magický lektvar. Koupali jsme se buď na hlavní pláži, nebo ve skalnaté zátoce kousek dál, kde bylo skvělé šnorchlování a viděli jsme murény a spoustu ryb.
Podzimní Sicílii jsme si opravdu skvěle užili. Už to nebyla jen dovolená typu „najdeme dětské hřiště“, ale skutečný výlet, kde jsme navštěvovali památky a vysvětlovali naší malé berušce, co je amfiteátr, therme nebo odeon. Snědli jsme pár kilo skvělé zmrzliny a dalších sicilských sladkostí (mňamky byly naprosto vynikající). Vydali jsme se i na výlet na sopku Etnu a po náročných výpravách plných památek a chození jsme se vraceli do ubytování unavení, ale spokojení, a večer jsme se společně koukali na pohádky.
Celkově nás Sicílie překvapila svou rozmanitostí, krásou i pohodou. Odnesli jsme si spoustu zážitků a užili si skvělou kombinaci historie, přírody, výletů i odpočinku.
Medailonek autorky
