Etiopské treky
Od Venezuely k Etiopii
Tato akce se původně vůbec neměla uskutečnit. Nebyla v plánu ani v programu. Když nám ale kvůli vyhrocené mezinárodní situaci kolem Venezuely zrušili den před odletem letenky, bylo nutné rychle vymyslet náhradní řešení. Naštěstí mám v hlavě vždy několik záložních plánů na cesty, které čekají na chvíli „až to vyjde“. A právě ta chvíle nastala.
Etiopii se pro množství hor někdy přezdívá Střecha Afriky. Tvoří ji řada izolovaných masívů se čtyřtisícovými vrcholy, souhrnně označovaných jako Etiopská vysočina. Pro náš prosincový výlet jsme si vybrali tři z těchto pohoří.
Z Addis Abeby do hor
Z Addis Abeby vyrážíme po překvapivě kvalitní dálnici směrem k národnímu parku Abijata Shalla v africkém riftovém údolí. Park se rozkládá kolem dvou jezer – mělkého alkalického Abijata a hlubokého jezera Shalla. Obě jsou domovem bohatého ptačího života, my na březích potkáváme pštrosy, prasata savanová i gazely. U horkých pramenů u jezera Shalla pozorujeme plameňáky, husy egyptské a další vodní ptactvo.
Odpolední návštěva parku je příjemným zpestřením cesty na venkov, odkud nás čeká nástup na první ze tří krátkých treků v etiopských horách.
Městečko Dodola leží pod nejzápadnějšími výběžky pohoří Bale. Je tu jediný hotel se slušnou restaurací, kde ochutnáváme etiopské shiro s injeerou (etiopský chléb a cizrnová omáčka), a kancelář průvodců zajišťujících výpravy do hor. Pohyb v horách je možný pouze s průvodcem, v rámci místního komunitního projektu, který kromě pěších treků nabízí i několikadenní výlety na koních.
Oblast mezi Dodolou a vyššími partiemi pohoří Bale je turisticky zajímavá především hustými lesy na severních svazích hor. Díky vyšším srážkám a častým mlhám zde rostou mimořádně mohutné jalovce a africké podokarpy, které vytvářejí příjemný stín. Stoupáme po hřebeni s občasnými loukami stále výš, míjíme osadu s mešitou a školou a brzy se dostáváme nad hranici 3000 metrů, kde je znatelně chladněji.
Traversujeme jeden z vrcholů a procházíme vřesovcovými porosty s větvemi ověšenými mechorosty a lišejníky. Pod horou Gama (3745 m) přecházíme pole a pastviny sevřené sopečnými skalními stěnami. Poprvé potkáváme stromové lobelie a také mohutné stromové bodláky echinopsy, typický příklad afroalpinského gigantismu. Po dlouhém dni dorážíme na tábořiště Angafu ve výšce 3415 metrů, kde si závěr etapy užíváme v zapadajícím slunci.
Na tábořišti stavíme stany, místní děti nosí vodu z pramene a po západu slunce se rychle ochlazuje. Brzy ráno vyrážíme na vrchol Tulu Angafu (3600 m) za dalekými výhledy a cestou pozorujeme horské nyaly (antilopy). Po návratu si teprve dáváme snídani a kratší cestou sestupujeme zpět pod hory, opět lesy jalovců, vřesovců a podokarpů.
V národním parku Bale Mountains probíhá v roce 2025 čilý stavební ruch. Vzniká nové návštěvnické centrum i několik lodgí přímo uvnitř parku. S tím se úplně neztotožňujeme, Bale byl dosud především doménou trekových skupin na vícedenních přechodech. Smysl dává snad jen kemp Adele v lesní zóně, kde lze pozorovat místní faunu, včetně vlčka etiopského.
Zvířata potkáváme především v savanové části podél hlavní silnice. Překvapivě jich není málo – vidíme prasata savanová, paviány, nyaly horské, bahnivce severní i několik endemických ptačích druhů. Po zaplacení vstupních poplatků se vracíme do vesnice Dinsho, odkud vyrážíme na první etapu třídenního treku dolinou řeky Web.
Široká pláň, kterou řeka protéká, je sevřená čtyřtisícovým hřebenem na západě a strmými lávovými stěnami na východě. Postupně přecházíme ze savany přes úzký pás lesa až na vysokohorské louky. V kaňonech pozorujeme damany a míjíme vyschlé koryto vodopádu Finch Habera, který v tomto období nemá vodu. Po zhruba dvaceti kilometrech docházíme na tábořiště ve výšce 3515 metrů, kde nabíráme vodu z přírodní studny.
Ve čtyřech tisících metrech...
Druhý den stoupáme dolinou říčky Mararo na tábořiště Wasama ve výšce 3900 metrů. Krajina je překvapivě plochá, výhledy se otevírají až v závěru dne. Po příchodu se rozprší a déšť místy přechází ve sněžení, ale máme štěstí – u tábora pozorujeme vlčka etiopského, jednu z nejvzácnějších šelem Afriky.
Závěrečná etapa vede přes nekonečné plató Saneti, největší vysokohorské plató Afriky ve výškách kolem 4000 metrů. Míjíme nejvyšší vrchol Bale, Tulu Dimtu, i druhý nejvyšší Batu. Cílem je vyhlídka nad jezerem Garba Gurača, jedním z mála jezer v etiopských horách. Odtud nás čeká odvoz do města Robe, kam sjíždíme krásnými lesy severních svahů, ostře kontrastujícími s pustými pláněmi plató Saneti.
Pohoří Arsi: Kori a jezero pod vrcholem
Při březnové návštěvě části národního parku Arsi u města Dera jsme si všimli, že park je mnohem rozsáhlejší a zahrnuje i několik vysokých horských masívů jižně od města Asella. Ve vrcholových partiích s typickou afroalpinskou flórou se mají nacházet i jezera. Získat o této oblasti spolehlivé informace bylo ale velmi obtížné a dodnes vlastně nevíme úplně přesně, kde jsme se pohybovali.
Východně od Aselly leží dvě výrazná pohoří. Chilalo s rozsáhlou vrcholovou kalderou bývá považováno za nejvyšší část parku Arsi. Nás ale nejvíc zaujala východnější oblast kolem vrcholu Kori, především díky jezeru pod vrcholem a relativně snadnému přístupu autem.
Přesun z pohoří Bale byl zdlouhavý a závěrečný výjezd po nezpevněné silnici do sedla ve výšce 3800 metrů prověřil jak auto, tak řidiče. Oblast byla dříve kvůli politické nestabilitě uzavřená, a teprve po projetí poslední policejní závorou jsme mohli vyrazit na pochod. Vodu si neseme s sebou a na noc hledáme jen rovné místo na stan.
Stoupáme po dobře znatelné stezce mezi bochánky vysokohorské vegetace, míjíme malé jezírko s lobeliemi a po necelých dvou hodinách stavíme stany v sedle. Večer se zatahuje studenou mlhou a rychle zalézáme do stanů.
Brzy ráno vyrážíme nalehko na závěrečný výstup na vrchol Kori. Trasa vede pohodlně v dlouhých traversech a pod vrcholem volíme výstup po hřebeni. Na vrcholu se počasí umoudří a otevírají se daleké výhledy, především na krásné jezero v severní úžlabině. Po snídani v sedle sestupujeme stejnou cestou zpět. Hřebenovku by bylo možné zvládnout za jeden den, ale s logistikou je rozumnější počítat se dvěma.
Medailonek autora
.jpg)